V potravinářském průmyslu se žito využívá k výrobě žitného chleba, žitného perníku, žitovky, melty, žitné těstoviny, sladové náhražky, alkoholických nápojů (např. whisky, režná), žitného piva (zvláště v Německu, Finsku) či ruského kvasu.
Silní a houževnatí jako tohle obilí jsou ti, kteří si žito dopřejí. Nejčastěji se s ním setkáváme v podobě pšenično-žitného chleba. Mimochodem, žito je blízce příbuzné pšenici, ovšem je tmavší a má tenčí zrno.
Už jeho jméno – žito (od slovesa „žít“) – napovídá, že jde o tradiční obilovinu starých Slovanů. V jejich kuchyni se žito objevovalo poměrně často – protože dobře kvasí, ve všední dny se pekl žitný kváskový chléb, ve dny sváteční se žitná mouka přidávala do perníků.
Někdy se mu také říkalo rež – už víte, z čeho se dělá režná? A také určitě znáte meltu – žito je pro střední Evropu zkrátka typické, snese chladnější podnebí a nevadí mu ani méně úrodná půda.
Navíc vyniká obsahem minerálních látek, vlákniny i bílkovin. Také lepek je v žitě oproti pšenici obsažen v nižším množství. Žitná mouka zpomaluje také vstřebávání tuků a cukrů, proto je zvlášť vhodná pro lidi trpící cukrovkou. A protože se po žitném chlebu budete cítit déle sytí, je ideální pro ty, kteří se snaží zhubnout.
Receptům, dobrému jídlu a zdravému životnímu stylu se věnujeme již od roku 2008. Naším cílem je poskytovat přínosné informace co nejsrozumitelnější formou. Nabízíme nejlepší recepty pro každého, kdo chce jíst dobře a kdo chce do svého jídelníčku zařadit něco nového a chutného.
