Dnes existuje tolik odrůd rajčat, že je prakticky nemožné se v nich vyznat. Podle toho, jak rostou, je můžeme rozdělit na tyčková a keříčková, podle tvaru plodu na klasická „kulatá“, dále pak oválná s vejčitým či hruškovitým tvarem a masitá nepravidelná žebernatá rajčata.
Od plodů typu býčí srdce, které mají velikost menšího melounu, až po rybízová rajčátka. Červená, oranžová, žlutá, fialová a žíhaná apod.
Rajčata tvoří základ kuchyně mnoha evropských národů, i když se k nám dostala spolu s bramborami až po objevení Ameriky. Jejich začátky na našem kontinentě nebyly nijak slavné. Mohou se využít i do klasické pomodoro omáčky.
Patří k čeledi lilkovitých a zelené části rostliny, včetně nezralých plodů, obsahují jedovatý alkaloid solanin. Původně se proto rajčata pěstovala spíš jako okrasná rostlina. Až postupem času se naši předkové naučili, jak je zařadit do jídelníčku.
Ve středomoří jsou dnes v kuchyni prakticky nenahraditelná. Spolu s česnekem, bylinkami a olivovým olejem tvoří základ mnoha italských, španělských a provensálských jídel, spojení s paprikou a cibulí je maďarská klasika.
Zralá rajčata jsou zdravá – obsahují množství karotenoidů, minerálů a vitamínů, přitom jsou nízkokalorická. Ve zralých plodech zůstávají pouze neškodné stopy jedovatého solaninu, přesto je zvykem odstranit zelenou část kolem stonku.
A i přesto se můžeme setkat s výrobky ze zelených rajčat. Nakládaná jsou populární především v Maďarsku a Španělsku, bývají i součástí čalamád. Smažená zelená rajčata dala jméno i filmu.
Zelená rajčata
Jak moc je riskantní konzumovat zelená rajčata? Solanin se rozkládá v kyselém prostředí – když si k jídlu dáte nakládanou zeleninovou směs, kde budou zelená rajčata zastoupena dejme tomu ze čtvrtiny a budou doplněna octem, tak to přežijete.
Dětem je však raději nenabízejte. Když sklidíte zelené plody a uskladníte je ve velké sklenici, postupně vám budou dozrávat i mimo rostliny. Nebudou tak chutná jako ta čerstvě utržená, rozhodně ale budou lepší než ta, která nabízejí supermarkety uprostřed zimy.