S náplněmi do toustů se dá experimentovat do nekonečna – podle aktuálního obsahu lednice. Šunka a sýr je klasika, hruška a sýr s modrou plísní je favorit, a když mezi dva plátky světlého toastového chleba dáte kousek másla, špetku skořice, plátky jablek a kapku medu, chutná to skoro jako štrúdl.
U většiny druhů chlebů a pečiva je historie spletitá a sporná. U toastového chlebu je ale jasno. První elektrický topinkovač si nechal v roce 1893 patentovat pan Alan MacMasters z Edinburghu. Pradědeček dnešních přístrojů se ale přehříval a moc se neprodával.
Zdokonalil ho v roce 1905 Američan Albert Marsh a už v roce 1909 firma General Motors uvedla na trh první komerčně úspěšný model. A v roce 1928 se objevil první strojově krájený toastový chléb. Kde jinde než v USA.
Je jedno, jestli máte rádi nasucho opečený krajíc, který z přístroje „vyskočí“, nebo dva plátky chleba zapečené s nějakou dobrotou – podstatou úspěchu je u toastového chleba tvar, protože se v přístrojích dobře a rovnoměrně opeče.
Klasický čtvercový bochníček dnes koupíte v mnoha variantách od světlých po tmavé, obohacené různými semínky a vločkami. Záleží jenom na vás, jestli si suchý krajíc potřete pomerančovou marmeládou jako Angličané.
Nebo obložíte dokřupava osmaženou slaninou a volským okem jako Američané. Anebo si koupíte jeden z těch hi-tech přístrojů, který vám na chléb „vypálí“ obrázek z počítače.