Představte si krásné slunečné víkendové ráno, kdy před vámi na talířku leží nadýchaný voňavý croissant. Ještě než se zakousnete, už vás provokuje svou máslovou vůní. To první, tedy absenci povinností, zařídit neumíme. Ale o blaho vašich chuťových pohárků se croissant postará spolehlivě dokonce i v pracovním týdnu. A co je croissant vůbec zač? Podívejme se mu na zoubek.
Croissanty jsou z plundrového těsta, kterému se také někdy říká překládané. Princip výroby plundrového těsta je podobný jako u listového těsta – těsto a tukový bochánek se několikrát různě překládají, rozvalují, nechávají odpočinout a znova překládají.
Není to nic pro úplné začátečníky a hlavně je proces výroby poměrně zdlouhavý. Pokud stále váháte, jaký je vlastně rozdíl mezi listovým a plundrovým těstem, ten nejzákladnější je v použití kvasnic. Při výrobě plundrového těsta se kvasnice používají, u listového nikoliv.
Listové pečivo je díky tomu velmi křehké, a díky menšímu objemu nekynutého těsta v něm více vyniká podíl náplně. Těsto u listového i plundrového pečiva listuje díky střídání vrstev základního těsta s vrstvami tuku (dle typu výrobku se používá máslo, margarín nebo směs másla s margarínem).
Jednotlivé vrstvičky těsta se oddělují až během pečení. Tuk se rozpustí a těsto je kypřeno parou, která se během tohoto procesu uvolňuje a odděluje tak jednotlivé vrstvy těsta. Tolik krátká exkurze do tajů přípravy těsta. Teď ale zpátky k plundrovému pečivu, kam řadíme i croissanty.
Něco málo z historie
Historie croissantu je zajímavá. Kořeny má pravděpodobně v Rakousku a verzí, kdo ho kdy začal péct, existuje víc. Asi nejrozšířenější legenda vysvětluje i dnešní jméno lahodného rohlíku. Croissant je francouzsky půlměsíc.
Zrodit se měl za habsburské monarchie na oslavu vítězství nad vojskem Osmanské říše. Turci tehdy směle pronikali do Evropy a obléhali Vídeň. Do města se snažili dostat důmyslně pomocí podzemních tunelů, které hloubili pod hradbami pod příkrovem noci.
Jenže vídeňští pekaři měli při práci nad ránem nastražené uši a rakouské vojáky před Turky včas varovali. Na oslavu ubránění Vídně měli pak pekaři začít péct právě rohlíky ve tvaru půlměsíce, který mívala turecká armáda ve znaku.
Podle další pověsti měla croissant do Francie přivézt Marie Antoinetta. Rakouská arcivévodkyně se stala po sňatku s Ludvíkem XVI. francouzskou královnou a croissanty si údajně nechala péct jako vzpomínku na svou domovinu.
Další známý příběh vypráví o rakouském důstojníkovi Augustu Zangovi, který založil v roce 1839 v Paříži vídeňskou pekárnu a právě tam představil Francouzům a Francouzkám vídeňské speciality včetně zahnutých sladkých rohlíků.
Nejspíš se nikdy nedozvíme, kdo a kdy za zrodem croissantu stál. Jisté je jen to, že ve druhé polovině 19. století už byl croissant ve Francii hodně rozšířený a je tedy právem považovaný za francouzskou specialitu.
Upéci croissanty doma znamená vynaložit hodně úsilí. Je k tomu potřeba zručnost i trpělivost, jinak po vyndání z trouby často splasknou. Naštěstí se dají croissanty na mnoha místech koupit. Podstatné je, aby měl croissant na povrchu křehkou křupavou kůrku a uvnitř na nás čekala vláčná a pěkně listující střídka.
Různorodost croissantu
Vybrat si dnes navíc můžeme i z několika obměn. Croissant seženeme třeba kukuřičný, ve kterém pšeničnou mouku doplňuje kukuřičná a je posypaný lněným a sezamovým semínkem.
Navíc si na croissantu může dnes pochutnat i ten, kdo dává přednost vícezrnnému pečivu – určitě si oblíbí tmavý multicereální croissant se semínky lnu a slunečnice, pšeničnými otrubami, špaldovými a pšeničnými vločkami.
Na povrchu je zdobený bohatou směsí křupavých semínek lnu, sezamu a slunečnice. Jeho chuť si skvěle vychutnáte spolu se sýry s ušlechtilou plísní nebo s domácím hummusem.
Receptům, dobrému jídlu a zdravému životnímu stylu se věnujeme již od roku 2008. Naším cílem je poskytovat přínosné informace co nejsrozumitelnější formou. Nabízíme nejlepší recepty pro každého, kdo chce jíst dobře a kdo chce do svého jídelníčku zařadit něco nového a chutného.
