Dnes mě čeká náročný den. Návrat do práce. Vyprosila jsem si ho na paní doktorce, neb jsem děsný pracant a doma bych to už do pátku nevydržela. Dobře, vydržela bych to s chutí převelikou, ale musela jsem své tužby trochu zkrotit. Po čtrnácti dnech nefalšovaného kočičího života (teda když si odmyslím ty horečky, bolesti a frflání) – pasivního povalování, celodenního spánku, protahování ztuhlých údů a neomezeného futrování – se vrhnu zpět do toho kolotoče.
A budu se modlit, aby to mou nebohou fyzickou schránku zase do týdne nesemlelo nebo aby mě nedejbože neofouklo. Tentokrát tam ale půjdu se strachem. Jako Damoklův meč nade mnou visí už skoro dva týdny. Už totiž znám odpověď na otázku života, smrti. Je to den, kdy můj život pravděpodobně skončí. Krutou, potupnou a bolestivou smrtí. Ten den totiž budu mít… STÁTNICE.
Jako můžete mi někdo říct, proč jsem tak pitomá a upsala jsem se na něco takového? Už jsem je tak pěkně ignorovala téměř 4 roky. Copak jsem to nemohla vydržet ještě chvíli? Ne, očividně jsem někde upadla hlavou napřed (Nepamatuju si to, ale to k tomu asi taky patří, ne?) a pak mě nenapadlo nic lepšího, než si vytisknout přihlášku, pak jí vyplnit a vlastnoručně odnést. Takových kroků a ani u jednoho mě netrklo, že asi šíleně blázním.
Navíc jsem se nepřihlásila sama, byly jsme na to dvě. Copak ani jedna z nás nebyla v tu chvíli při smyslech? I když to je druhá věc. Jak mě vůbec mohlo napadnout se přihlásit na stejný termín jako kamarádka, která je vlastně obří chodící mozek v krásném, charismatickém obalu?
Jak to asi bude vypadat, až tam z mé pošahané, upocené, roztřesené maličkosti budou páčit násilím i základy a z ní se bude sypat jedno vědecké moudro za druhým? Na to jsem při vyplňování očividně nepomyslela. Očividně jsem nemyslela vůbec na nic. Bože, to bude zase ostuda…
Dokud jsme čekaly na termín, byla jsem nesvá, ale dalo se to přežít. Teď mám strach. Fakt velkej. A dnes se možná dozvím složení komise aka popravčí čety. A pak bude ten strach ještě větší.
Na to potřebuju víc než jen obvykle dobrou snídani. Na to potřebuju zcela výjimečnou a posilující snídani. Abych přestála všechny ty nástrahy, které dnešek chystá. Co byste řekli na kaši z bulguru a merlíku (quinoa) s vanilkou a čerstvým ovocem? Že je to on(a), vašeho srdce šampion(ka)? Mého taky, to si pište!
Kaše z bulguru a merlíku s vanilkou a čerstvým ovocem
Ingredience (na 2 porce):
- 1/2 hrnku bulguru
- 1/2 hrnku merlíku (bílého, červeného, černého)
- 2 hrnky vody
- 1 hrnek mléka (kravského, kozího či rostlinného)
- 1 lžička vanilkové pasty (Vanille Bourbon Paste)
- cukr podle chuti (já použila kokosový)
- špetka soli
Na ozdobu čerstvé ovoce (maliny, ostružiny, mochyně, kiwi, jahody) a sekané pistácie.
Postup:
Do hrnce vsypte bulgur a merlík a dvakrát pořádně propláchněte. Poté zalijte dvěma hrnky vody, osolte a vařte do vstřebání veškeré vody. Můžete bulgur a merlík předvařit předem a uschovat v lednici. Poté zalijte mlékem a lehce povařte, aby se mléko vstřebalo a směs získala kašovitou strukturu.
Oslaďte podle chuti. Samozřejmě nemusíte kaši sladit a můžete ji ve finále zalít oblíbeným sirupem. Podávejte s čerstvým ovocem a sekanými oříšky.
Redakce Receptik.cz
Receptům, dobrému jídlu a zdravému životnímu stylu se věnujeme již od roku 2008. Naším cílem je poskytovat přínosné informace co nejsrozumitelnější formou. Nabízíme nejlepší recepty pro každého, kdo chce jíst dobře a kdo chce do svého jídelníčku zařadit něco nového a chutného.
