Jídla s lanýži

Magazín

Cestou z Canyon du Verdon jsme hledali nějakou dobrou tradiční francouzskou restauraci ve vesničkách po cestě. Až jsme při průjezdu Lorgues narazili úplně náhodou na vyhlášenou lanýžovou restauraci Chez Bruno. Lanýžový ráj, kde „truffe“ obsahuje úplně každá položka na menu.

Už příjezdová cesta vinicí a velkou bránou, zaparkované samé lepší značky aut a postarší pán, který auta hostům parkoval, byly tak trochu náznakem, že bychom se možná měli otočit a odjet přinejmenším k nejbližšímu bankomatu.

Venkovní část restaurace byla plná lépe než dobře oblečených lidí, takže při průchodu k našemu stolečku jsem si v dress-codu „hurá na pláž“ připadala jak v uličce hanby.

Jídelní lístek obsahoval jen meníčka, od 69 do 185 eur, některá v zásadě shodná, lišící se pouze druhem lanýže. Jediná samostatná položka bylo lanýžové carpaccio. Ceny by velely odejít, ale bleskurychle donesený aperitiv, předkrm, a jídelní lístek s jedním lanýžem vedle druhého zavelel zůstat.

TIP: Carpaccio nemusí být pouze z lanýžů, může být také z červené řepy. Tady je vyzkoušený a oblíbený recept na carpaccio z červené řepy.

Objednali jsme si to nejlevnější, za 69, mimojiné i proto, že jsme zas až tak dobře nerozpoznávali rozdíly mezi jednotlivými meníčky, lístek byl jen ve francouzštině.

Krátce po usazení se u našeho stolu krátce zastavil sám Bruno a popřál nám „hezký večer a dobrou chuť“. Byla jsem natěšená a zvědavá. Všechno nasvědčovalo, že tady vaří dobře. Navíc lanýže jsem nikdy pořádně neměla.

Samozřejmě, znám lanýžové rissoto, miluju perigordskou omáčku a do lecčehos si kápnu lanýžový olivový olej. Ale to bych řekla se tak úplně nepočítá. Bylo jasné, že tady dostanu několikanásobně vydatnější dávku lanýžů než jsem kdy potkala. Šestichodové menu s černým lanýžem se začalo postupně servírovat na náš stůl.

Aperitiv a amuse-bouche

Na uvítanou jsme dostali růžový aperitiv a trochu přerostlý amuse-bouche ve formě tak trojhubkové opečené bagetky s pěnou z lanýžů, s rajčetem a šunkou.

Lanýž v listovém těstu

Jak jsem zvyklá, že lanýžové cokoliv znamená příchuť lanýže, případně jeden dva extratenké plátky navrch, když se z bochánku listového těsta plněného anglickou slaninou a fois gras vykutálel černý lanýž velikosti švestky, doslova jsem se ho lekla. Své poprvé s krájením lanýže jsem si náležitě užila. Celý bochánek byl v talíři omáčky Bordelaise.

Brambora s lanýžovým krémem

Celá brambora ve smetanové omáčce z lanýžů Tuber Albidum schovaná pod plátky lanýžů Tuber Aestivum. Smetanová omáčka každopádně tak dokonalá, že tenhle chod byl pro mě tím nejlepším. Štěstí mi přeje a na webu restaurace na něj mají i recept, teď už jen nakoupit ty lanýže.

Jehňátko

Kus pyrenejské jehněčí plece v omáčce z vlastní šťávy, česneku a tymiánu, frikasé z artyčoku a žamionů a navrch nastrouhaný letní lanýž. Uááá.

Tříchodový dezert!

Následovaly dva dezerty, které v jídlením lístku byly popsané jen jako „Pré-dessert“ a „dezert našeho cukráře„. Správně jsme si tipli, že dojde na lanýžovou zmrzlinu. Trochu jsem měla podezření, že je tam spíš roquefort a znovu bych to jíst už nemusela. Dalším dezertem bylo něco jako pěna, s oříšky, rozinkami, lesním ovocem a drceným karamelem. Ozdobeno jahodami a malinovou omáčkou. Pak dorazil dezert, který jsme nečekali. Mini bábovičky canelés a mini čokoládové souffle s malinou navrch. Dokonalý hříšek na závěr.

Doporučuju?

Abych to shrnula, úplně mě to nadchlo. Za tu cenu dokonalý zážitek, super servis, skvělé jídlo. Složení menu nebo aspoň suroviny se mění často, prý jsme měli lanýže z Itálie, ale příští týden budou francouzské z Valensole. Když budete mít cestu poblíž nebo vhodnou příležitost, doporučuju vyzkoušet. Mimochodem, u Clémenta Bruna v Lorgues byli vařit i čeští kuchaři z pražské lanýžové restaurace La Truffe, a zdá se, že tu také mají tu boží bramboru, takže jí tam určitě musím jít taky zkusit.

Kategorie:

Magazín

© 2024 receptik.cz | Nakódoval Leoš Lang