Víte, normálně jsem fakt veskrze trpělivý tvor, snesu fakt všemožné zákeřnosti světa a téměř by se na mně dalo dříví štípat (pochopitelně nedalo, ale to jen z důvodu mé všeobecné vetchosti), ale jsou prostě věci, které neslyším ráda…
- „Ještě pořád ho tam máte a dokonce na tři kříže!“ – má ORL lékařka, pondělí, 9:38. Nechápete? Nevadí, já vám to z té lékařské hatmatilky přeložím. Ve volném překladu to asi znamená: „Toho hnusnýho streptokoka v tom krku pořád máte a je ho tam fakt hodně“. Člověk by řekl, že když u vás někdo bydlí víc než rok, měl by platit nájem. Byla by to minimálně slušnost. Ale to ne, to bych chtěla moc…
- „Jděte s tím na Karlák, tam vám to píchnou!“ – má ORL lékařka, pondělí, 11:29. Co mi kdo píchne Jako jasně, na Karláku snadno najdete někoho s rozsáhlými zkušenostmi s jehlami, to je fakt. Ale chtělo by to nějaký bližší údaj. Třeba třetí keř zleva nebo tak něco…
- „Kde máte ty ampule s antibiotiky?“ – sestra v kartotéce ORL pohotovosti, pondělí, 12:21. „Bylo mi řečeno, ze je nemám kupovat předem, že se na mě nejdřív mrkne nějaký doktor.“ „O tom se tu nic nepíše! Takže běžte pěkně zpátky a vyzvedněte je v lékárně.“ Super. To schodiště nahoru si fakt užiju.
- „Ten recept na antibiotika není podepsanej, takže je neplatnej, a já vám je nedám!“ – magistra v nemocniční lékarně, pondělí, 13:05. Jo, to bych ani nečekala…
- „To vám je fakt nedali a hnali vás až sem?“ – má ORL lékařka, pondělí, 13:42. Ehm? Vážně se mě ptáte? Moje durch propocená halenka vám nenapověděla? A co můj svěží odér? (Bylo jí to fakt líto, takže jsem ani neměla sílu se vztekat.)
- „Ach jo, proč byste si asi tak falšovala recept na antibiotikové injekce?“ – má ORL lékařka, pondělí, 13:43. Já nevím, z čirého masochismu? Tomu říkám promyšlený a propracovaný zločin.
- „Kolik máte dostat dávek?“ – sestra s injekcí zapíchnutou do mého pozadí, pondělí, 15:16. „Bohužel netuším, nemáte to spíš vědět vy?“ „Ne.“
- „To vás tam snad sakra viděla jen sestra v kartotéce?“ – moje ORL lékařka, pondělí, 16:25. „Ne, ještě druhá, co mi ten penicilin píchla do zadku.“
- „To je fakt bezvadný. Víte co? Tak třeba 10 dávek. Je jich v té krabičce 10, ne?“ – moje ORL lékařka, pondělí, 16:26. Tak hlavně, že jsme si všichni mou léčbou zcela jisti. Ale 10 lepších než 5, že jo. A taky je lepší to slyšet od doktora, než to rozhodovat sama.
- „Kdy jdete na kontrolu?“ – sestra s šestou injekcí opět zabodnutou v mém pozadí, sobota, 13:55. „Prosím? To já bohužel fakt nevím, kdy se chodí po penicilinových injekcích na kontrolu, neměli byste mi to říct vy?“ „Ne.“
- „Ajejej, trochu nám to teče…“ – sestra s osmou injekcí zabodnutou v mém pozadí komentujíc skutečnost, že většina penicilinu neputuje do svalu (pochopili jste to zcela správně, je to ironie, žádný sval tam není), ale v podobě malého vodotrysku (spíš penicilinotrysku) se v ladném oblouku snáší na podlahu a tvoří tam louži, dnes, 13:53.
Takže teď, o 8 dní později, vypadá můj zadek jako předloktí závisláka na heráku a já stále nevím, kdy mám jít na kontrolu. Život je pes. Takže důvod vzniku tohohle koláče asi nemusím dvakrát vysvětlovat, že ne?
Věřte mi, je naprosto geniální mít v mrazáku vždycky kuličku Pâte Sucrée Beurrée. Nebo dvě. Nebo klidně tři. Asi chápete kam mířím… Celý týden jsem kula pikle, čím nás o víkendu odměním a nakonec jsem spojila chuť na koláč z voňavého máslového těsta, na sametový cheesecake a na „cokoli grepovo-růžového“ do jednoho dezertu. Ano, od doby, co jsem poprvé ochutnala tuhle kombinaci, jsem jí maličko posedlá. Ochutnejte, pochopíte!
Grepovo-růžový cheesecake tart
Ingredience:
- Máslové těsto (Pâte Sucrée Beurrée podle Pierra Hermé):
- 150 g změklého másla
- 95 g moučkového cukru (prosátého přes jemné sítko)
- 30 g mandlové mouky
- 2 špetky soli
- 1/4 vanilkového lusku
- 1 menší vejce (50 g)
- 250 hladké mouky (prosáté přes jemné sítko)
Náplň:
- 150-180 g krupicového cukru
- 250 g Philadelphie
- 400 g Lučiny
- semínka z 1/2 vanilkového lusku
- 3 velká vejce
- 150 g zakysané smetany (15% tuku)
- 200 ml grepového freshe
- pár kapek růžové vody
Na dokončení:
- plátky růžového grepu
- sušená růžová poupátka
- případně živé květy (v mém případě nevěstin závoj)
Postup
Máslo vložte do mísy robotu a šlehejte dokud nebude hladké a nadýchané. Poté přidejte cukr, mandlovou mouku a sůl a opět promíchejte. Rozřízněte vanilkový lusk, vyškrábněte z něj semínka a přidejte je do těsta. Nakonec přidejte vejce a prosátou mouku a nechte robot míchat, dokud těsto nezačne tvořit soudržnou kouli. Těsto rozdělte napůl a obě části zabalte do potravinářské fólie. Jednu polovinu nechte 4 hodiny chladit v lednici a druhou uložte do mrazáku na příště.
Těsto vyválejte na plát o tloušťce zhruba 4 milimetry a pomocí válečku přeneste do koláčové formy s volným dnem (já používám formu o průměru 24 cm a výšce 5 cm). Formu nevymazávejte, pouze v ní po přenesení těsto urovnejte (případné prasklinky zalepte kouskem těsta) a přečnívající okraje odřízněte a okraj zahlaďte. Poté propíchejte dno vidličkou a takto připravený korpus dejte na 30 minut do mrazáku.
Troubu rozehřejte na 180 °C, vychlazený korpus přikryjte pečicím papírem, zatižte suchými fazolemi a takto pečte 10–15 minut. Poté zátěž odstraňte a pečte dalších 5-10 minut. Vyndejte z trouby, nechte 15 minut chladnout a mezitím připravte náplň. Teplotu v troubě snižte na 140°C.
Prošlehejte Philadelphii s Lučinou, cukrem a vanilkou. Když jsou perfektně spojené, po jednom zašlehejte všechna vejce. Nakonec přidejte zakysanou smetanu, grepový fresh a růžovou vodu. Když je směs krásně hladká, nalijte ji na připravený korpus.
Na dno trouby položte pekáček s vroucí vodou a na střední příčku dejte formu s koláčem. Pečte zhruba 50 minut nebo dokud nejsou okraje náplně pevné a střed se ještě trochu chvěje. Vypněte troubu, dvířka pootevřete a zajistěte vařečkou a nechte koláč hodinu chladnout uvnitř. Poté ho vyndejte, nechte zcela vychladnout a přes noc dejte do ledničky.
Ozdobte plátky grepu a sušenými růžovými poupátky či živými kvítky.
Redakce Receptik.cz