Teď už je víc než jasné, že až jednou nastane konec světa, budu nejspíš první obětí. Teda vlastně až tou druhou. Nejdřív padne můj muž, protože se sedře k smrti, když se mě bude snažit nakrmit (nebo ho sežeru)… Minulé dny ukázaly, že pokud mi vezmete jídlo, můj konec nastane velmi záhy. Jsem jako obří kukaččí mládě s neustále nastaveným zobáčkem.
Když jsem se před týdnem objednávala do IKEMu na CT enteroklýzu, vůbec jsem netušila, co mě vlastně čeká. „Tři dny před vyšetřením dodržujte bezezbytkovou dietu,“ oznámila mi do sluchátka sestřička. Moje první myšlenka byla logicky – „Eh?! A to má být co přesně?“ – přičemž se mi nad hlavou zjevil otazník velikosti vrat od stodoly. „Máte internet?,“ odrazila můj útok. „No jo, ten mám,“ přiznala jsem nesměle… „Tak tam se to dočtete!!!,“ setřela mě bryskně.
Strava s vyloučením téměř všeho, co by normální člověk jíst měl (a chtěl). Žádné bublinkaté nápoje (Sbohem Magnesie, vítej nedostatku hořčíku a zdravím vás křeče v nohou.), ovoce (tři nekonečné dny bez manga, grepů, jablek a – no jo, přiznávám, pořád ještě nesezónních – malin a borůvek?!), ani zelenina (Jaký má život smysl bez mrkve?!), luštěniny (Jakže? Žádná quinoa?! Navíc žádná quinoa z hráškem? S hráškem a cizrnou?), vláknina (Přežiju vůbec bez ranní porce cereálií a večerního celozrnného chleba?! Celé tři dny? Odpověd – velmi překvapivé ANO, mléko, káva, pikantní koření, cukr, tuk, vitaminy.
Seznam povolených potravin mě naplnil zoufalstvím – starší pečivo z bílé mouky (co je vlastně lepšího, než dva tři dny starý bílý rohlík, který nemůžete rozpéct, takže už může sloužit spíše k sebeobraně, nežli k jídlu.), suché brambory nebo bramborovou kaši (Sem s tím, soli, másla ani mléka netřeba!), těstoviny či loupanou rýži (Ano, kilo bílé rýže denně a dietologové řičí radostí). Takže čím více se ony tři soudné dny blížily, tím více mě jímal děs.
První den jsem přežila. Asi díky návštěvě, o které jsem psala. Den předem můj žaludek dělal přemety, takže jeden den diety mu vlastně jen prospěl. Rohlíky byly čerstvé (Joooo, já vím, ale rovnou dva dny staré rohlíky se shánějí špatně a já je chytře nekoupila předem), banány voňavé a lákavé..
Druhý den jsem začala vymýšlet, protože břicho kručelo a chuťové pohárky brečely. Co můžu? (Tedy, co tvrdí vševědoucí pan Internet, že můžu?) Bílou mouku? Hrnek podmáslí? Kapičku oleje? Trochu medu? Banán? Bílý jogurt? Vejce (ovšem pouze jako součást pokrmu)? Špetku skořice?
Jak jde o jídlo, tak moje vynalézavost nezná mezí. Byla neděle a já chtěla lívance! A chtěla jsem je moc! Tak jsem na linku vyložila všechny „povolené“ ingredience a začala kouzlit… A víte co? Chutnaly báječně! Možná to bylo tím, že můj žaludek v té době už zpíval árie v d-dur, to nepopírám.
Jo a jestli někdo víte, že to takhle při bezezbytkové dietě nefunguje, tak mi to neříkejte, jinak se mi zhroutí celý můj křehký svět, jako domeček z karet.
Upřímně, hluboce obdivuji všechny pacienty s Crohnovou chorobou nebo jinou nemocí postihující trávicí trakt, protože ti se musí s touto nebo podobnou dietou prát celý život. Smekám a klaním se. Jste úžasní a stateční!
Bezezbytkové lívanečky
Ingredience (na 3 porce):
- 3 vejce (bílky a žloutky zvlášť)
- 200 – 250 g hladké mouky
- 200 ml syrovátky nebo podmáslí
- 1 lžíce slunečnicového oleje
- 1 lžička medu
- 1 špetka soli
K podávání 2 banány, 1 bílý jogurt, skořice a med.
Postup
Z bílků a špetky soli ušlehejte pevný sníh. Žloutky vyšlehejte s olejem a medem do pěny, poté do ní zašlehejte syrovátku a mouku. Jako poslední opatrně (a hlavně ručně) vmíchejte sníh z bílků. Z těsta tvarujte na rozpálenou pánev lžící lívanečky a opékejte z obou stran dozlatova. Hotové lívanečky podávejte s bílým jogurtem a kolečky banánu, zakápnuté medem a lehce poprášené skořicí. A dietní snídaně je na světě, coby dup.
Redakce Receptik.cz
Receptům, dobrému jídlu a zdravému životnímu stylu se věnujeme již od roku 2008. Naším cílem je poskytovat přínosné informace co nejsrozumitelnější formou. Nabízíme nejlepší recepty pro každého, kdo chce jíst dobře a kdo chce do svého jídelníčku zařadit něco nového a chutného.
