Vzhledem ke krásnému počasí obchody stále nabízejí plavky, opalovací krémy, žabky a třeba i stany. Ale září se již nemilosrdně hlásí o slovo. Mezi regály pobíhají rodiče pronásledováni svými dětmi svírajícími v rukách veledůležitý seznam pomůcek, které potřebují do školy.
Každý rok je to stejné. Prvňáci, druháci, páťáci i středoškoláci (ti už tedy bez rodičů) berou papírnictví útokem. Ale svědomití rodiče se zajímají o víc než o vodovky a pytel na přezuvky. Zajímá je, co bude jejich drobeček nebo puberťák ve škole jíst.
Pokud má škola dobrou školní jídelnu, mají rodiče z poloviny vyhráno. Dobrá jídelna se nepozná jen tak, že tam vaří zdravě (to by ostatně vzhledem k přísným směrnicím měly dělat všechny jídelny), ale i tak, že tam děti chodí a jedí rády, že jídlo většinou dojídají a stačí jim.
Jenže kvalitní jídelna je jen polovina úspěchu. Ať už druháček nebo osmák, každé dítě by mělo mít ve škole ještě minimálně jednu svačinu. Jednu na dopoledne, a pokud je i odpolední vyučování, kroužky, dlouhá cesta domů atd., tak i druhou svačinu na odpoledne.
Do nákupního seznamu důležitých pomůcek bych dopsala box na svačiny. Hezký, praktický, pevný a zdravotně nezávadný. „Jenže co dát do něj?“ zeptá se snad každá maminka.
Kombinace, která dle mého miniprůzkumu napadne skoro každého, je chléb nebo pečivo a „něco do něj“. Dále ovoce nebo zelenina a pití. Jistě, takto by mohla svačina školáka klidně vypadat.
Další důležité okolnosti
Ale i z těchto potravin je potřeba důsledně vybírat správné druhy. Výběr je dobré přizpůsobit několika okolnostem:
- věk (a zdravotní stav) a fyzická aktivita dítěte v aktuální den,
- jídlo ve školní jídelně v aktuální den,
- zajištění maximální pestrosti – tj. co nejširšího výběru potravin vhodných pro daný věk.
- seznam éček
Právě třetí bod bývá nejčastějším kamenem úrazu. Protože rohlík, chléb nebo houska „s něčím“ bezkonkurenčně vedou. Že je pečivo pravidelnou součástí svačin, by snad nebyl až takový problém, pokud by je děti zároveň nesnídaly i nevečeřely.
Vhodné je rovněž zajistit více druhů pečiva, pokud možno vícezrnného nebo celozrnného a střídat je s jinými zdroji sacharidů. A to nejsou zdaleka jen sušenky nebo ovoce.
Znáte například rýžový nákyp? Víte, jak skvělý je studený? A co třeba domácí puding s ovocem? Nebo tradiční snídaně – müsli s jogurtem. Možností je mnoho.
Zpátky k pečivu
Ale zpátky k pečivu – alespoň krátce. Přeci jen ve svačinách hraje prim. Velmi malým dětem zařazujeme skutečně celozrnné pečivo do jídelníčku opatrně – jejich střeva se ho teprve učí trávit.
Prvňáčkům bych jej doporučila zpočátku zhruba jednou týdně, druhákům třeba dvakrát a jeho množství pomalu navyšovat. Děti potřebují vlákninu ve svém jídelníčku ze stejných důvodů jako dospělí, ovšem stačí jim trochu méně. Z obilovin by jí mělo být přijato zhruba 20–30 %, zbytek z ovoce, zeleniny a luštěnin.
Poslední zmínku o pečivu bych ráda směřovala ke starším dětem, k dospívajícím a prakticky dospělým – studentům. U nich se totiž pečivo objevuje v jídelníčku zhruba stejně často jako u malých dětí, ale jeho kvalita (výběr) je rapidně horší.
Protože si často zajišťují svačinu v obchodech či školních bufetech sami, jsou na špici výběru tousty nebo bagety s různými druhy náplní.
Bohužel se až příliš často jedná o ohromné porce bílého pečiva, majonézy (nebo jiných tučných dresinků), smaženého masa nebo sýrů a o minimální porce zeleniny v podobě provokativně vyčuhujícího listu salátu, který má budit dojem čerstvosti a zdraví.
Dosti často je ten desetigramový kousek salátu to jediné ze zeleniny, co v bagetě najdeme, pomineme-li cibuli a kyselou okurku v tatarce. Zamýšlejme se více nad jídlem našich dětí ve školách, ale i nad našimi svačinami v práci – nebo třeba také ve škole.
Čas tam strávený je dlouhý a jíst je třeba. Ne však z nutnosti, aby se to dalo vydržet až domů, ale tak, abychom mohli doma v klidu navázat na vyvážený celodenní jídelníček.