Ležím na zádech na zátěžovém koberci redakce, mžourám do stropu a v hlavě mi bzučí. „To opravdu musel na dnešek připadnout den velkého prádla? Opravdu jsem v zásuvce neměla nic lepšího než tuhle opranou hrůzu s povolenou gumou a několik dírkami kolem lemu? Opravdu jsem si s něčím takovým vzala šaty? I kdyby dneska jen foukal vítr, tak to bude ostuda! Mohla bys laskavě prát častěji? Jsi fakt husa, M.!“
Naštěstí jsem alespoň „strategicky“ natočená tak, aby průhledným pruhem v dolní části prosklené stěny byla do chodby vidět moje hlava a ne opačný konec těla, který mi teď přijde až příliš odhalený (prostě mi leze zadek, haha, ale holky jsou dámy a nekomentujou to). Ovšem za šťastným nasměrováním stojí spíš náhoda, než má duchapřítomnost (na tu bych nevsadila ani desetník, kdyby byly ještě v oběhu, stojí totiž za starou bačkoru).
„Ty šaty by teda taky mohly být delší… Copak na to mám nohy? No, nemám! NEMÁM! Proklata budiž všechna prodlužující zhuběňující zrcadla v kabinkách!!! A taky to desetivteřinový falešný sebevědomí! No, ale ty šaty asi nejsou určené k tomu, aby se v nich někdo válel po zemi. Jenže, jak mě tohle do háje zelenýho mělo napadnout?„, honí se mi hlavou.
A to ten den začal tak nenápadně. Ovšem idylka trvala jen do chvíle, než jsem do ticha přerušovaného pouze klapáním klávesnic pronesla: „Holky, nechci vás děsit, ale právě jsem přestala vidět na jedno oko…“ Teda byl to kec, neviděla jsem tou dobou už asi 5 minut, ale nejdřív jsem doufala, že to přejde stejně rychle, jako to přišlo. Řeknu rovnou, že to s tím neděšením moc nevyšlo. On teda můj neustále lehce hysterický tón dokáže vyděsit i otrlejší jedince (a připouštím, že tentokrát byl možná maličko víc než lehce hysterický).
A tak jsem se ocitla tady – v poloze ležmo na podlaze. Ještě, že máme kolegyni bývalou medičku, která umí zachovat chladnou hlavu a vytahuje ze mě všechny příznaky, které pociťuju, a protože jsou jí díky vlastní zkušenosti víc než povědomé, už projíždí skripta a jde najisto.
(Představa sanitky nebo dokonce poslední hodinky v děravém spodním prádle a příliš krátkých šatech mě zrovna moc netěší. Takže podlaha je pořád nejlepší možnost. Ale zase si říkám, že v takových chvílích člověk svoje oblečení určitě neřeší, že jo, takže mě tohle myšlení na blbosti paradoxně uklidňuje.)
Snažím se uklidnit mozek, který nestíhá kombinovat normální obraz z levého oka a záblesky a vlnění z pravého. Druhá kolegyně drží v ruce telefon a čeká na povel. „Jooo, tak podle všeho má Marťa auru. Martí, to bude dobrý. Za 5 – 30 minut to blikání a vlnění přestane a začne tě příšerně bolet hlava, protože budeš mít migrénu. Někdo ještě zvrací… Fakt se ti nic víc neděje, opravdu nechceš sanitku?„, ujišťuje se ještě asi po desáté. Zvracení. Sanitka. Ještě toho trochu.
Odevzdaně vrtím hlavou, protože obraz se právě zaostřuje (asi tak jak se mi jen může zaostřit bez brýlí) a za oko jako by mi někdo zarazil krumpáč. Aaaaa, moje první migréna. „Martí, ty se nám sem tak hodíš… Tady má každej něco. A ty… Ty máš všechno“ Amen.
No a proč tenhle příběh? Vy snad nevidíte souvislost? No dobře, tak možná není do očí bijící. Prostě a jednoduše. Abych holkám vynahradila to trauma a další epizodu ze seriálu M. a všechna její dramata a zdržení od práce a hlavně abych se jim odvděčila za to, jak se o mě staraly a snažily se mě rozptýlit, upekla jsem jim nejpodzimnější ze všech podzimních koláčků. Já vím, nebojte, je to jen první vlaštovka mé vděčnosti.
Kynuté koláče s tvarohem/dýňovým pyré, švestkami a makovou drobenkou
Ingredience (na 16 koláčků):
Kynuté těsto:
- 1/2 hrnku mléka
- 2 lžíce krupicového cukru
- 1/2 kostky droždí
- 1/4 hrnku změklého másla
- 1/4 vanilkového lusku
- 1 vejce velikosti M
- 1 špetka soli
- 2 hrnky hladké mouky
- 1 lžíce nemletého máku
- + máslo nebo olej na vytření mísy a potření skleničky
Tvarohová náplň:
- 1 polotučný tvaroh ve vaničce
- 1 žloutek
- moučkový cukr podle chuti
- semínky z 1/4 vanilkového lusku
- trocha strouhané citronové kůry (tak 2 špetky)
- 2 lžičky vanilkového pudinku (prášku)
Dýňová náplň:
- 250 g dýňového pyré
- cukr podle chuti
- 1/2 lžíce pumpkin pie spice, mixed spice nebo perníkového koření
- 2 lžičky vanilkového pudinku
Maková drobenka:
- 60 g másla
- 100 g cukru
- 60 g polohrubé mouky
- 40 g mletého máku
Na dokončení:
- švestky
- 20 g másla
- 1 lžíce rumu
Postup
V rendlíku smíchejte vlažné mléko, lžíci cukru a rozdrobené droždí a 15 minut nechte vzejít kvásek.
Mezitím vyšlehejte máslo s vejcem a zbylým cukrem. Vmíchejte kvásek, sůl, vanilkovou dřeň vyškrábnutou z lusku, mák a polovinu mouky. Nakonec zapracujte zbylou mouku. Pomocí robotu nebo ručně (nebo kombinací obého) vypracujte vláčné, nelepivé těsto. Těsto dejte do velké mísy vytřené olejem, zakryjte čistou utěrkou a nechte 2 hodiny kynout na teplém místě.
Tvaroh prošlehejte, ochuťte citronovou kůrou a vanilkou, oslaďte podle chuti a pak do něj vmíchejte žloutek a škrob. Tvarohovou náplní naplňte cukrářský sáček a uložte do lednice.
Dýňové pyré okořeňte a oslaďte podle své chuti a pak do něj vmíchejte škrob. Dýňovou náplní naplňte cukrářský sáček a uložte do lednice.
Z másla, cukru, mletého máku a mouky ručně (v tom případě pracujte velmi rychle) nebo mixérem vypracujte drobenku a uložte ji do lednice.
Těsto rozválejte na plát o troušťce 1 cm a vykrajujte z něj kolečka (o průměru přibližně 6cm). Použít můžete vykrajovátko nebo skleničku. Do středu koláčku udělejte důlek na náplň. Jde to dobře dnem skleničky (lehce ji pomažte olejem, aby se vám nelepila k těstu).
Do důlku pomocí cukrářského sáčku naneste tvaroh nebo dýňové pyré. Tvarohové ozdobte polovinou nebo čtvrtinou švestky. Nechte ještě 30 minut kynout na plechu přikryté utěrkou.
Troubu rozpalte na 180°C. Koláčky bohatě posypte drobenkou a pečte dozlatova. Bude to trhat zhruba 20-25 minut.
Při příštím pečení může volba padnou na nějakou buchtu, chutnat bude tento recept na buchtu s tvarohem. Případně tady další chutné recepty, jako tento na slaný dýňový koláč s ricottou nebo chodské koláče.