Taky máte dny, kdy prostě vstanete levou nohou a i přes veskrze mírumilovnou, klidnou a neškodnou povahu (všechno je růžové, sladké a zalité sluncem, znáte to) máte sto chutí něco rozbít nebo někoho praštit? Takový ten den, kdy se váš vztek stupňuje čím dál víc a víc bez jakéhokoli dalšího přičinění kohokoli či čehokoli. Kdy si prostě vystačíte sami k tomu, abyste byli vztekem rozžhavení do běla? Já to tak prostě občas mám.

Včerejší ráno toho bylo zářným příkladem. Před šestou hodinou ranní jsem seděla na gauči, přežvykovala snídani a nepřítomně sledovala televizní program a měla náladu na bodu mrazu (dokud do sebe nedostanu celou svou koňskou porci snídaně, tak jsem opravdu tvor k pomilování…).

Rozesmátá moderátorka počasí zrovna rozzářeně švitořila o tom (Proboha, ženská, ještě nebylo ani 6 ráno, máš mít černý kruhy pod očima a vypadat jak mrtvola, jako my ostatní!!!! Koukej zmizet z obrazovky! Kšáá, kšááa povídám!), jaké budou tropy a kdesi cosi. Dorazil mě ovšem moderátor ranního vysílání, žoviálně zahlásíc „Takže si užijte dnešní krásný letní den plný sluníčka někde u vody, na výletě nebo třeba na zahrádce u dobře vychlazeného piva!“

Co to u obou hlav Zafoda Bíblroxe plácáš? Jaká voda?! Jakej výlet?! Jaký sluníčko! Jaký léto?! Táhni do horoucích pekel (nebo na pláž, to vyjde nastejno) Proklínám tě do třetího kolene! Vždyť já musím do práce! Chápeš?! Do práce! Do rozpálené plechovky sardinek s okny na jihozápad! Zírat celý dlouhý den do počítače nebo do mikroskopu! Péct se zaživa! A jediná věc, co mi bude připomínat, že je léto, bude moje odporně propocený oblečení.

No dobře, já vím, a dokonce moc dobře, že nejen já trávím léto v pracovním procesu, ale to mě v tu chvíli opravdu nepálilo. Byla jsem prostě vzteklá. Nevyspalá a všeobecně nespokojená. Jáááá chciiiii prázdniny! Jááá chciiii k vodě! A to mi věřte, vodu vlastně ani nemusím, po 10 tempech jdu ke dnu jako dobře vytvrdlý betonový kvádr a hlavu pod vodu nedám, ani kdybyste mě platili imperiálními kredity (ne a NEEEE).

A na pláži či koupališti přitahuje má velmi nepřirozená a nezdravá barva kůže všeobecný rozruch a nevítanou pozornost. Ale už jen ta myšlenka, že k vodě nemůžu, i kdybych chtěla (vlastně ani nechci), mě přivádí k naprostému šílenství. Snědla jsem snídani a svět se zase změnil v ono růžové, pozitivní místo zalité zářivými slunečními paprsky… A já radostně odhopkala do práce jako by se nechumelilo (to si pište, že nechumelilo a ještě pár měsíců nezachumelí.

A víte, proč mi snídaně tolik pomohla? Protože jsem měla koláč s tvarohem, červeným rybízem a drobenkou! Možná trochu obyčejný, ale prostě tak nějak letně dobrý a osvěžující…

Koláč s tvarohem, červeným rybízem, drobenkou z ovesných vloček a mandlemi

Ingredience:

  • 400 g mouky (dala jsem půl celozrnné a půl polohrubé)
  • 200 ml vlažného mléka
  • 80 g změklého másla
  • 80 g cukru (já použila třtinový)
  • špetka soli

Náplň:

  • 750 g měkkého tvarohu
  • 2 vejce
  • 100 g třtinového cukru 
  • 500 g červeného rybízu

Drobenka:

  • 80 g másla
  • 80 g třtinového cukru
  • 50 g ovesných vloček 
  • 50 g polohrubé mouky
  • mandlové lupínky

Postup

Ze všech ingrediencí rukama vypracujte hladké pružné těsto, zabalte ho do potravinové fólie a na chvíli ho odložte do lednice. Mezitím vyšlehejte vejce s cukrem do pěny a tu následně zašlehejte do tvarohu. 

Na drobenku propracujte všechny přísady pomocí prstů, podle konzistence případně přidejte některou ze surovin. Pokud vám drobenka málo „strouhá“ prsty, přihoďte cukr, pokud se patlá, přisypte ovesné vločky nebo mouku, a pokud se z ní práší a netvoří se pěkné hrudky, přidejte máslo.

Větší plech vymažte máslem a vysypte hrubou moukou. Z těsta vyválejte plát o velikosti plechu a vyložte jím dno. Potřete tvarohovou náplní a posypte rybízem. Pečeme zhruba 30 minut na 180°C. Po 30 minutách posypeme povrch drobenkou a mandlovými plátky a dopečeme do zezlátnutí. Necháme vychladnout a podáváme lehce posypané moučkovým cukrem.

Jako další inspiraci na pečení doporučujeme vyzkoušet recept na buchtu z tvarohu.

IngredienceRecept

© 2024 receptik.cz | Nakódoval Leoš Lang