Chléb a pečivo zná lidstvo již z doby kamenné. Samozřejmě pečení od té doby prochází neustálým vývojem, a to nejen v závislosti na dostupnosti surovin, ale také na vývoji technologií. Nesmíme zapomenout ani na společenské a kulturní zvyky, chuťové preference, nebo v posledním období i tlak zastánců zdravé výživy.
Řecké „pekařské“ vynálezy
Starověcí Řekové přispěli k pokroku hned několika pekařskými vynálezy. Vyrobili například první mlýn, zvaný olynthský. Nešlo, pravda, o nic extrémně sofistikovaného. Mlýn tvořily dva čtvercové kameny položené na sebe a otroci jimi točili pomocí páky.
Řečtí pekaři se ale zasloužili i o další prvenství – vynalezli sladké pečivo. Pozor, nemáme na mysli jen chléb s přísadou medu, ale skutečně první koláče (mléčný a medový koláč dostávali vojenští hrdinové jako vyznamenání) nebo vdolky.
V období antického Řecka se rovněž zrodila profese pekaře – v Řecku vznikají také první pekařské cechy. Existují záznamy z 2. století po Kristu, kde řecký spisovatel, gramatik a řečník Athénaios zmiňuje 72 druhů pečiva, jež se tenkrát vyráběly v Athénách.
Římská sázka na pečivo
Vynález pečiva si samozřejmě přivlastňují i Římané – dodnes tvrdí, že se o tento vynález zasloužil bůh Panus. Pravděpodobně se však pečivo naučili vyrábět díky kontaktu s řeckou civilizací. Římané unesli helénské pekaře a tito otroci je následně naučili pekařskému umění.
A protože pro své orgie vyžadovali bohatí Římané nezvyklé pochoutky, setkáme se skutečně s nečekanými druhy pečiva a chleba, například s ústřicovým, vaječným, máslovým, koprovým, pepřovým, lotosovým, později i pivním a podobně.
Římští pekaři vylepšili řeckou techniku hnětení těsta a tak začali vyrábět nové tvary pečiva – lyry, ptáky, hvězdy a jiné. Především galské a iberské pečivo, do kterého se přidávala pivní pěna, bylo známo svojí lehkostí.
18. a 19. století: II. pekařská revoluce
Období průmyslových a vědeckých objevů samozřejmě významně přispělo i k modernizaci přípravy a výroby pečiva. Jde především o automatizaci, protože díky strojům nahrazujícím lidskou práci bylo vše jednodušší a rychlejší.
Navzdory tomu se v období první světové války, díky všeobecnému nedostatku, stalo pečivo luxusem. 20. léta byla naproti tomu bezstarostným a lehkovážným obdobím. Pečivo se stalo opět běžně dostupným.
V tomto období se také začaly vyrábět i slavné a populární bagety – z francouzského baguette (v překladu hůlka, proutek). Pro svůj protáhlý tvar a výrazně křupavou kůrku se staly celosvětově rozšířeným druhem pečiva.
Druhá světová válka bohužel znovu přinesla bídu a pustošení. Pečivo bylo nekvalitní a na příděl. Mělo šedavou barvu a bylo vyráběno ze směsi celozrnné mouky, pšenice a mouky získané z bobů, kukuřice, ječmene, brambor a rýže.
Chuť dneška
Po konci druhé světové války nastal opětovný rozmach bílého pečiva. Tmavý chléb až příliš připomínal válečné časy a lidé už o něm nechtěli nic slyšet.
Dnes se naopak těší velké oblibě – klademe však mnohem větší důraz na jeho chuť a kvalitu. Výrobci pečlivě vybírají ingredience, s novými chutěmi experimentují střízlivě tak, aby pečivo bylo chutné a křupavé.
Dobrou zprávou je i otevírání hranic, které přispívá k rozšiřování našich chuťových obzorů. Navíc, dnes není problém koupit i specifické druhy pečiva (bio, s nízkým obsahem soli, cukru, s máslem i margarínem, celozrnné nebo bezlepkové).
Receptům, dobrému jídlu a zdravému životnímu stylu se věnujeme již od roku 2008. Naším cílem je poskytovat přínosné informace co nejsrozumitelnější formou. Nabízíme nejlepší recepty pro každého, kdo chce jíst dobře a kdo chce do svého jídelníčku zařadit něco nového a chutného.
