Lilek vejcoplodý, baklažán, patližán nebo také guinejská dýně (Solanum melongena) je rostlina, která patří do čeledi lilkovitých (Solanaceae). Tato rostlina plodí ovoce stejného názvu, které bývá považováno za zeleninu a je hojně využíváno při vaření. Lilek úzce souvisí s rajčaty a bramborami a má svůj původ v Nepálu, Indii, Bangladéši, Pákistánu a Srí Lance.
Tato lahodná trvalka se často pěstuje jako jednoletka. Vyrůstá do výšky od 40 do 150 cm a má obrovské hrubé laločnaté listy, které dosahují délky od 10 do 20 cm a šířky od 5 do 10 cm. Druhy vyskytující se ve volné přírodě mohou dosahovat daleko větších rozměrů.
Divoký lilek může být vysoký dokonce až 225 cm s obrovskými listy o velikosti přesahující 30 cm v délce a 15 cm v šířce. Stonek bývá často trnitý. Bílé nebo růžové květy mají pět okvětních lístků a žluté tyčinky. U volně stojících rostlin je plod dužnatý s hutnou slupkou do tloušťky 3 cm, vypěstované druhy však mohou být i tlustější.
Toto ovoce botanicky patří k bobulím a obsahuje malá, měkká semínka, která jsou jedlá. Poněkud hořká semínka obsahují nikotinové alkaloidy. To není žádným překvapením, neboť se jedná o rostlinu příbuznou tabáku.
Historie
Tato rostlina je původem z Indie a od pravěku byla dále šlechtěna především v jižní a východní Asii. Pro západní svět se zřejmě stala známou teprve okolo roku 1500. První písemný záznam pochází ze starověkého zemědělského pojednání Qí mín yào shù z roku 544.
Početná arabská a severoafrická jména spolu s nedostatkem jmen řeckých a římských naznačují, že lilek k nám byl dovezen Araby přes Středozemní moře v raném středověku. Také pojmenování Solanum melongena je odvozeno z arabského slova pro odrůdu z 16. století.
Anglický název pro lilek „eggplant“, který se používá ve Spojených státech amerických, Austrálii a Kanadě, poukazuje na skutečnost, že plody některých odrůd z 18. století byly žluté nebo bílé a silně připomínaly kachní nebo husí vajíčka.
Na britských ostrovech se používá název „aubergine“, který je převzatý z francouzského slova pro lilek „aubergine“. Toto slovo bylo převzato z katalánského slova albergína, to z arabského slova al-baðinjān, to z perského bâdenjân, které bylo v sanskrtu vātiga-gama.
Lilek v Africe a Asii
V Indii, Jižní Africe a Malajsii je toto ovoce známo pod jménem „brinjal“, které je převzato z portugalského slova „beringela“. Vliv perštiny a sanskrtu je nejvíce patrný u slov aubergine a brinjal.
Britská angličtina má pro lilek ještě jedno méně známé pojmenování, a sice slovo „melongene“. To je odvozeno z francouzštiny (z italského slova melanzana, to z řeckého μελιτζάνα, a to z arabského al-baðinjān). Na Trinidadu se lilku říká „meloongen“, což je odvozeno právě ze slova melongene.
Vzhledem k zařazení lilku do čeledi lilkovitých převládal svého času názor, že se jedná o velmi nebezpečné ovoce.
Receptům, dobrému jídlu a zdravému životnímu stylu se věnujeme již od roku 2008. Naším cílem je poskytovat přínosné informace co nejsrozumitelnější formou. Nabízíme nejlepší recepty pro každého, kdo chce jíst dobře a kdo chce do svého jídelníčku zařadit něco nového a chutného.
